Pohled, který vše změní

Není třeba stejného jazyka, aby si lidé rozuměli a sdíleli pocit sounáležitosti, neviditelného bratrství, jež hřeje u srdce …
Ano, dovolím si použít tuto formulaci, ačkoli ještě před nedávnem bych na ni sám reagoval nejspíš sarkasticky. Přesně do chvíle, než jsem si zasedl ke stolu tureckých herců. Nečekal jsem od společného oběda víc než sympatické zakončení reportáže, která mě sama o sobě naplnila. Dva dny jsem totiž mohl sledovat onu magickou sílu divadla a jeho schopnost bořit jazykové bariéry: výraz těla a mimika tváře dávají na jevišti univerzální smysl prchavým slovům. Zůstával jsem nicméně v roli pozorovatele, který sice své téma prožívá, ale je vně onoho souznění odehrávajícího se před ním. Co se tedy stalo v restauraci na břehu Bosporu, abych náhle pocítil vzácný pocit, který přišel tak náhle a intenzivně? Vždyť turecké herce, které jsem tu potkal, jsem znal sotva dva dny a nic mne s nimi vlastně nespojovalo. Jakmile jsem však vkročil do restaurace, zasáhla mne veselá atmosféra, která vládla u stolu tureckých herců. Ale dát se s nimi do řeči, to už byla jiná věc. Má neschopnost komunikovat v anglickém jazyce (že by pozůstatek dávné francouzské povýšenosti ?) mi v tom chvíli úspěšně bránila. Byl jsem to já nebo můj soused, kdo se odvážil jako první? To už nevím, ale pamatuji si dobře jeho pohled. Široký úsměv mě povzbuzoval ke skládání vět, nad kterými by se vyznavač Shakespeara musel zhrozit. Omluvy stran úrovně mé angličtiny jej neomylně rozesmály a svou dobrou náladou mi dodal sebedůvěry, tím spíš, že jeho turecké angličtině jsem perfektně rozuměl. Vyměnili jsme si slova i myšlenky (porovnávajíce úspěchy našich zemí a krom jiného i našich fotbalových mužstev!) a především jsme prožívali onu neuvěřitelnou blízkost. Během našeho hovoru se k nám přidávali i ostatní, jako u opravdového oběda blízkých kamarádů. Kdyby býval někdo řekl, že tihle kluci jsou moji staří přátelé, neváhal bych souhlasit. Myšlenková zeď padla a kontakt byl navázán. Jeden z těch, co změní pohled.

Bruno Bouvet

Vložil/a rédacteur, St, 18/02/2009 - 17:53

Neobvyklá cesta o úroveň výš V Praze